Má čokoládová cesta

Miluji vůni čokolády, její plnou chuť a rozmanitost.
Naučila jsem používat triky profesionálů v domácím prostředí a své zkušenosti s radostí sdílím, aby si mohl jedinečné čokoládové zážitky vykouzlit každý.

 cokokusy

Miluji čokoládu!

A přesto si ji nekupuji.

Ano. Čtete dobře. Nekupuji ani čokolády ani bonboniéry, ačkoliv patří mezi tradiční dárky, a přesto si ji vychutnávám téměř každý den.

Jak? Vyrábím si vlastní čokoládu podle své momentální nálady, chutě a rozvernosti, které se má ženská duše nebojí do své čokolády promítnout.

Užívám si její skvělou chuť a vůni bez obav a nebojím se experimentovat ani s náplněmi. Ochutnali jste někdy levandulové, dýňové nebo matcha pralinky? Jak se rozmazlujete když máte "své dny"? Já si vyrobím pralinky s náplní růží, meduňky nebo s marcipánem.

DSC_1995 

Po perném dni si vyberu, podle stupně vyčerpanosti, jestli mi udělá větší radost osvěžit svůj obličej čokoládovou maskou nebo se celá ponořit do hydratační čokoládové koupele a pro chvíle romantiky mám připravený olej na čokoládovou masáž.

Když si chci čokoládu užívat celý den, ráno dopřeji svému tělu domácí čokoládové tělové máslo.

Nebojím se dát čokoládu svým dětem, protože přesně vím co v ní je.

Vyrábíme si domácí čokoládovou zmrzlinu.

Chvilka s přáteli bez čokoládového fondue? U nás ne.

Dárek, pro svou rodinu a přátele, mám vždy po ruce ať už se jedná o malovanou čokoládu (ručně malováná srdíčka, autíčka, čokoládové portréty…) nebo originální bonboniéru. Navíc je to dárek vyrobený s láskou, péčí a příchutí, kterou v žádném obchodě nenajdete. A takový dárek je dnes, dle mého názoru, k nezaplacení.

...... a podobných čokoládových chvil je v mém životě opravdu hodně.

Přitom ještě nedávno to bylo jinak.

Bezradná a ztracená jsem bloumala po obchodech a hledala, která bonboniéra nebo čokoláda bude tím pravým dárkem. Buď byla krásně zabalená a vypadala luxusně, ale nechutnala nám, nebo naopak byla dobrá chuťově, ale “dárkově” nevypadala ani zdaleka.

Zoufale jsem stála mezi regály se sladkostmi, bloudila mezi obrovským množstvím výběru a tiše jsem trpěla.

Začala jsem tedy hledat jiné možnosti. A protože se jako typická žena odmítám čokolády vzdát, vydala jsem se na vlastní čokoládovou cestu.

“Buď cestu najdu nebo si ji udělám” ;o)

                                                  Aut viam inveniam aut faciam.

Nejprve jsem zkoušela jednodušší čokoládové produkty bez potřeby temperace. Například domácí čokoládovou kosmetiku nebo domácí směs na horkou čokoládu, kterou mí přátelé zbožňují.

Později jsem si troufla na malé velikonoční čokoládové figurky pro malé koledníky, vlastní adventní kalendáře a malé dárkové čokoládky.

Zlom přišel, když mi Ježíšek nadělil účast ve škole čokolatiérů.

Po počátečních neúspěších, zklamáních, slzách nad nepodařenými výrobky a vztekem nad sebou samou, jsem se postupně propracovala k chutným i na pohled pěkným výrobkům.

Přes pralinky, na kterých mě nejvíce baví vymýšlet nové náplně, jsem se dostala k ručnímu malování čokoládových obrázků a portrétů. (Kdy jindy se taková sekretářka může bezstarostně zakousnout svému šéfovi do tváře? :-))

Veřte, že ručně malovaná čokoláda s konkrétním motivem dokáže nejen vykouzlit upřímný úsměv, ale i pohladit chuťové pohárky všech čoko-labužníků.

A tohle pohlazení mé čoko-duše na tom zbožňuji ze všeho nejvíc.

Byla to dlouhá cesta plná pokusů a omylů, která mou čokoládovou vášeň ještě prohloubila. A protože znám jen jednoho člověka, který čokoládu nemá rád (a překvapivě to není žena), rozhodla jsem se s vámi o své zkušenosti podělit a naservírovat vám čokoládové perličky na podnose, abyste i vy mohli začít žít svůj čokoládový sen...

.... dobrou chuť